ROZHOVOR S PAVLOU DOMBROVSKOU, s principálkou českého bábkového divadla Líšeň. O inscenácii Hygiena krvi...

 

Akoby ste opísali svoju tvorbu piatimi slovami?
Mám to, co jsem chtěla.

 

Čo bolo pre vás podnetom pre tvorbu tejto hry? Čo ste ňou chceli docieliť?
Podnětem je dlouhodobý pocit tíhy a viny za události, které se staly, dějí se stále a budou se dít. Pocit osobní viny pramení z toho, že jim nejsem schopná zcela, jednoznačně, razantně a definitivně zabránit; mohu se tedy alespoň pokoušet je vyjádřit prostřednictvím hry, vyslovit takto jednoznačně svůj názor a ten sdělit co nejvíce lidem.

 

Aké ohlasy ste na vašu hru zožali? Líšili sa s vašimi očakávanými reakciami?
Hru hrajeme krátkou dobu. Stále se vyvíjí i podle reakcí publika. Podle prvních ohlasů se diváci cítí být vesměs „zasaženi“ a hlavní témata, která jsme chtěli vyjádřit, jsou srozumitelná. 

 

Bolo vašim cieľom preniesť emócie aj cez materiál rekvizít?
V této hře se především snažíme sdělit myšlenku, téma, prostě vyjádřit se skrze slova, zvuky, rekvizity, projekci, všechny ty věci na jevišti, které máme k dispozici. Co se týče emocí, netvoří pro mne osobně samostatný prvek, který je třeba přenášet skrze nějakou rekvizitu na jeviště, ale pojí se s významem (informací), který sdělujeme. Pokud je význam srozumitelný a smysluplný, může vyvolat emoce. 

 

Prečo by sa mali prísť diváci pozrieť na vaše divadlo? 
Hrajeme o závažných věcech, které se nás všech bytostně dotýkají. Vyjadřujeme se neobvyklým, nepopisným, vizuálně svébytným způsobem, který může být zajímavý pro ty, kteří mají tento typ divadla rádi.

 

Divadlo Líšeň vzniklo ako nezávislé zoskupenie, čo bolo motívom vzniku divadla a ako vnímate svoju existenciu po rokoch? Naplnili sa vaše predstavy tvorby, alebo...

Divadlo jsme založili, abychom mohli svobodně pracovat. A to se naplnilo – zabýváme se tím, co pokládáme za důležité, tím, co nás zajímá, baví a fascinuje - spolupracujeme s Romy, vyjadřujeme se k důležitým společenským i politickým záležitostem, zapojili jsme se do komunitního života v obci, v níž žijeme (což byla také jedna z původních vizí, s níž divadlo vzniklo). Přestože pracujeme často ve velmi nepohodlných podmínkách a nemáme všechno, co bychom k práci potřebovali, v podstatě se dá říci, že se naše představy tvorby naplňují.

 

Aký má zmysel podľa vás existencia festivalu (akéhokoľvek, bez ohľadu na žáner umenia)? Načo sú dobré festivaly?
Festivaly jsou skvělá možnost pro potkávání spřízněných lidí, vzájemnou inspiraci, vytváření nových kontaktů. Je to slavnost, která dodává lidem sílu a inspiraci k další práci, tvorbě. 

 

A načo je dobré bábkové divadlo?
Divadlo (ať již používá loutky, masky, předměty či cokoli jiného) je vyjadřovací prostředek, kterým je možné pojmenovat velice podstatné věci o světě, v němž žijeme. Skrze divadlo můžeme tvořit, vyjadřovat se, vyrovnávat se s okolním světem, ..... a tím jej i zpětně ovlivňovat. 
Divadlo je dobré na to, abychom jeho prostřednictvím vyjádřili něco smysluplného. Pokud nemáme co sdělit, divadlo nám není dobré na nic.

 

Zhovárali sa: Katarína Kováčová, Iveta Škripková (posledné tri otázky).